První dva ročníky ankety Zlatá hokejky proběhly na ruzyňském letišti, sošku jásajícího hokejisty od akademického sochaře Zdeňka Němečka tehdy v obou případech pozvedl Jan Suchý. Nyní se slavná trofej do letišních prostor vrátila, po návratu ze zámoří ji totiž se zpožděním převzal Patrik Eliáš.
Útočník New Jersey vyhrál anketu podruhé v kariéře, letos navázal na triumf z roku 2009, během slavnostního vyhlášení poslední červnovou sobotu v Karlových varech byl ale ještě za Atlantikem. Do vlasti dorazil až nyní. „Získat takovou trofej, to je pro mě obrovská čest. A velký úspěch,“ připomíná.
S manželkou a dcerkou měl Eliáš původně přistát už před polednem, jenže nakonec se tak stalo s menším zpozděním. Útočníkovi, který v NHL předvedl další parádní sezonu, to ovšem na náladě neubralo. Na tiskovou konferenci přišel v dobré pohodě. Uvolněný a odpočatý. „Po finále jsme s rodinou odletěli na jeden ostrov z Karibiku a nedělali vůbec nic. Odpočívali jsme na pláži, malá z toho poprvé něco měla. Bylo to fajn,“ vykládá.
Dovolená ale nebyla hlavní příčinou toho, že odchovanec třebíčského hokeje před několika dny chyběl na vyhlášení Zlaté hokejky. „Podstoupil jsem menší operaci, měl jsem potíže s tříselnou kýlou. Šlo o zranění břišního svalu, ke kterému došlo už v únoru. Dalo se to snést, ale když jsem po sezoně začal cvičit, cítil jsem to,“ konstatuje. Zákrok podstoupil na klinice v Philadelphii. „Na operaci jsem byl minulé úterý, ještě dva týdny budu rehabilitovat,“ hlásí.
Prohrané finále? Každá taková šance mrzí
Na dálku tedy sledoval, jak ho při galavečeru tradiční ankety zastoupil tatínek. „Dostat se mezi legendy českého hokeje, to je pro mě velký úspěch. Chtěl bych poděkovat rodině, hlasujícím a spoluhráčům, měli jsme skvělý rok,“ vzkazuje. Respekt má i k těm, kteří letos skončili na dalších příčkách. „Petr Nedvěd hrál výborně v lize i na mistrovství světa, klobouk dolů, co ve svých letech dokázal. Uznání samozřejmě zaslouží Jarda Jágr, který se vrátil do NHL, příjemným překvapením pro mě byl Jakub Voráček,“ oceňuje.
Nejdelší soutěžní období ze všech českých hokejistů měli bojovní New Jersey. Kromě Eliáše v sestavě Ďáblů nastupovali ještě Petr Sýkora a Marek Židlický, oba odvedli skvělé služby. „Petr Sýkora všechny překvapil, podepsal za docela malé měsíce, ale nastřílel 20 gólů. V týmu potřebujete bojovníky i hráče, kteří dají góly z menšího počtu šancí. Péťa tohle dovede. Doufám, že zůstane,“reaguje na adresu parťáka.
Stejně hovoří o Marku Židlickém. „Je to fantastický hokejista, jsem moc rád, že šel z Minensoty během sezony k nám. Tragickou situaci vyměnil za výbornou, odvedl parádní práci, což mělo vliv i na výkon jiných kluků v obraně,“ připomíná. Trio českých vyslanců dokráčelo s Devils do finále Stanley Cupu, jenže trofej získali Králové z Los Angeles. „Bylo mi to líto, každá taková šance mrzí. Člověk jich během kariéry zase tolik nemá,“ upozorňuje.
Finále se nejprve jasně vyvíjelo ve prospěch soupeře, pak Ďáblové zabrali. „První dva zápasy jsme prohráli, kdybychom v jednom uspěli, vypadalo by to asi jinak. Hráli jsme stejný hokej, který nás do finále dovedl. Ale Kings mě mile překvapili, naše napadání proti nim tolik nefungovalo. Jejich obránci byli trpěliví, věřili si, dávali puk z hokejky na hokejku. Také gólman chytal fantasticky,“ komentuje červnovou sérii.
Puk už mají Kings, kteří na oplátku přispěli Unicef
Eliáš už v minulosti Stanley Cup dvakrát vyhrál, na hattrick ale zatím nedosáhl. „Před sezonou je mnozí tipovali jako favority, v polovině sezony se Los Angeles sice tolik nedařilo, ale pak hráli výborně. Prohrávali jsme s nimi 0:3 na zápasy, dostat se z toho je těžké fyzicky i psychicky. Po čtvrtém zápase jsme si věřili, pátý jsme zvládli možná trošku se štěstím. A šesté utkání? Tam mě mrzelo, jakým způsobem proběhla první třetina.“
Rozhodčí tehdy potrestali vyšším trestem Berniera, díky čemuž šli Kings do rozhodujícího trháku.„Nevím, zda ten faul byl na pět minut a do konce. Každopádně k tomu nemělo dojít, protože před tou situací udělal soupeř faul na našeho hráče. Rozhodně naše vyřazení neházím na rozhodčí, ale přehlédli některé zákroky, což by se stávat nemělo,“ vrací se k poslednímu duelu sezony.
Posléze došlo na událost, která zajímala především fanoušky Kings. Patrik Eliáš byl poslední, kdo se tehdy dotknul puku. Kotouč z finále následně zmizel a mnozí českého útočníka vinili z toho, že si trofej nechal na památku. Všechno se však brzy vysvětlilo. „Nevěděl jsem, co se stalo, na ledě je v takových chvílích hodně emocí. O ničem jsem neměl ponětí, než mi na dovolené začaly chodit textovky. Měl jsem pár telefonátů, slyšel jsem, že si Los Angeles pro tento účel najalo soukromého detektiva. Po návratu jsem se šel podívat do kabiny. Puk byl mezi kalhotami a nárameníky, nevěděli o tom ani kluci kustodi,“ popisuje.
Kotouč si rozhodně nemínil ponechat. „Puk z prohraného finále pro mě neměl žádnou cenu. Tohle nedává moc smysl.“ Ihned se spojil s Kings a puk jim poslal. „Volal jsem jejich manažerovi a puk vrátil, oni na oplátku přispěli částkou pět tisíc dolarů na fond Unicef,“ zmiňuje organizaci, s níž Eliáš dlouhodobě spolupracuje. Během odpočinku bronzový medailista z olympiády 2006 na dálku sledoval dění v NHl. Sice jen po očku, ale základní novinky samozřejmě vnímal.
Zatím jsem nepřemýšlel o tom, co bych dělal v případě výluky
New Jersey se týkalo především stěhování Zacha Pariseho do Minnesoty. „Samozřejmě nám bude chybět. Z hráčů, které jsme v NHL poznal, dával hokeji nejvíc. Asi jsem tušil, že odejde, ale překvapilo mě, že to bude Minnesota, Tenhle klub nepatří k favoritům, asi nemá takové šance na Stanley Cup.“ Nečekal prý ani, kam se vydá Jaromír Jágr. „Když jsem byl na operaci, potkal jsem tam Scotta Hartnella. Bavili jsme se, kdo kam půjde. Philadelphia dala nabídku Parisemu a Suterovi, Jarda jde nakonec jinam. Dallas je nádherné město, tým hrál pěkný hokej.“
Jelikož měl v uplynulých měsících hokeje nad hlavu, vyrazil Eliáš po play off dobít baterky. „Pláž, bazén, pohoda. Dobře jsme se najedli a odpočívali,“ hlásí s úsměvem. Teď je zpátky v České republice, s rodinou zůstane dva měsíce. Tedy – pokud nevypukne v NHL stávka. „Vím, že proběhla první dvě jednání. Uvidíme. Delší výpadek si NHL nemůže moc dovolit. Když byla výluka naposledy, do ligy přišli mladí hráči jako Crosby, Ovečkin, Malkin, kteří přitáhli fanoušky zpátky.“
Hokejisté se nyní připravují i na variantu, že soutěž nezahájí podle plánu. „Zatím není takový tlak, ale kdyby měla být výluka do prosince, změnilo by se to. Akce jako Winter Classic jsou pro NHL důležité. Uvidíme, co se bude v polovině září dít. Počítám s tím, že někdy kolem 10. nebo 11. poletíme zpátky, zatím jsem vůbec nepřemýšlel, co by bylo v případě, že by NHL nezačala v řádném termínu. Jestli bych jen trénoval, nebo hrál v Evropě… Nevím.“
Jeden z nejlepších českých hokejistů v NHL všech dob teď především rehabilituje po operaci a těší se na své nejbližší. „Dva měsíce volna utečou jako voda. Navštívíme babičky, dědečky, oba bráchy. Jeden víkend budeme v Praze, pak v Třebíči, na Mácháči. Plánujeme jet i do Itálie za švagrovou. Bude toho hodně,“ směje se. Za dva týdny také začne s ostrým tréninkem. „Letos chci přípravu pojmout trošku jinak. Budu hrát tenis, jezdit na kole. V sezoně dostává tělo zabrat, důležitý je také odpočinek. Určitě nebude zvracet po každém tréninku,“ uzavírá.
